Ve Španělsku je vymáhání daňových dluhů (např. z pronájmu nemovitosti) poměrně přísné a postupuje se systematicky. Pokud klient neplatil daně z příjmu z pronájmu, může očekávat následující kroky

1. Výzva k úhradě (Requerimiento de pago)

Prvním krokem je formální oznámení od daňového úřadu (Agencia Tributaria), které informuje o nezaplacené dani a stanoví lhůtu k dobrovolné úhradě. Obvykle obsahuje:

výši dlužné daně,

úroky z prodlení,

případně pokutu (obvykle 50 % ze zatajené daně, pokud se jedná o daňový únik).

2. Zahájení vymáhacího řízení (Procedimiento de apremio)

Pokud dlužník nezaplatí ve stanovené lhůtě, stát spustí nucený výběr daně:

zabavení finančních prostředků z účtu (embargo),

zablokování nemovitosti v katastru (zápis dluhu),

zabavení příjmů z pronájmu, pokud je dohledatelný nájemce,

v krajním případě i dražba majetku (subasta).

3. Zveřejnění a přístup v systému

Ve Španělsku má daňový úřad přístup ke katastrovi, bankovním účtům, účtům u Notáře a registru vozidel – a může tak efektivně jednat bez nutnosti soudního příkazu.

4. Možnosti obrany dlužníka

Klient může:

zaplatit daň a požádat o snížení pokuty (při dobrovolné nápravě),

požádat o splátkový kalendář (aplazamiento),

nebo podat námitku/odvolání (recurso) v zákonné lhůtě.

Příklad:

Čech vlastní apartmán na Costa Blanca, který pronajímá přes Airbnb, ale daně z příjmu nepřiznával. Po kontrole finanční správy (např. díky informacím od banky nebo z Airbnb) dostal dopis s požadavkem na úhradu daně za poslední 2 roky včetně sankcí. Pokud nezaplatí do stanovené lhůty, bude mu zablokován účet a exekučně vymožena částka včetně úroků.