Chrám Sagrada Família (celý katalánský název zní Basílica i Temple Expiatori de la Sagrada Família, španělský Templo Expiatorio de la Sagrada Familia a český překlad Chrám smíření, zasvěcený Svaté rodině) je jedinečný a zajímavý v mnoha směrech. Z určitého hlediska jde o stavbu doslova megalomanskou a drahou, ovšem také stavbu, která nese hluboký odkaz. Zajímavé je též, že tato stavba nepatří církvi, církev není jejím objednavatelem. A právě kvůli obtížnému shánění finančních prostředků a sponzorů se výstavba chrámu vleče již od roku 1882. Ovšem sám Antoni Gaudí, který tento klenot navrhl, prý prohlásil, že „jeho klient nespěchá…“

Chrám je jednoznačně nejvýznamnější stavbou tohoto slavného katalánského architekta, kterého k ní inspirovala snaha „podnítit návrat k učení římskokatolické církve“. Chrám byl vysvěcen již 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., byť ještě nebyl a není zcela dostavěn. Papež přitom stavbě propůjčil titul basilica minor. V následné mši papež obhajoval tradiční rodinné hodnoty, jejichž symbolem se kostel stal, načež se nevyhnul nepřímé kritice interrupcí a sňatků homosexuálů. A celkem logicky se dočkal protestů. Kromě desítek tisíc nadšených věřících čekaly v katalánské metropoli na papeže cca dvě stovky homosexuálů a lesbiček. A ti se před projíždějící papežskou kolonou ostentativně líbali. Inu demokracie. Ovšem od té doby se v chrámu smí po 128 letech konat mše.

Celkem šokujícím je též fakt, že Antoni Gaudí realizoval před návrhem tohoto chrámu pouze drobné architektonické zakázky. Čili hned na začátku své kariéry zahájil jeden z nejambicióznějších projektů světa. Zadavateli této stavby se stali v roce 1882 barcelonští členové katolického řádu Sv. Josefa. Ti však zamýšleli pouze stavbu skromného farního kostela na předměstí. Gaudí převzal projekt chrámu ve velmi raném stádiu (v roce 1883), věnoval mu neskutečné množství energie a ke konci svého života na této stavbě i bydlel. V roce 1926 tragicky zahynul pod hmotou tramvaje a ukázalo se, že pokračovat ve stavbě v jeho duchu je zhola nemožné. Všechny původní Gaudího plány ke stavbě chrámu byly totiž za občanské války anarchisty zničeny. A též z technologického hlediska byla výstavba na tu dobu velmi obtížná.

How the Andalusian Horses DanceGetYourGuide – from €26 – Book Online Now!

Ve výstavbě chrámu se pokračovalo až po 2. světové válce, začalo se v roce 1952. A o dokončení tohoto kostela se vedlo mnoho diskusí, neřku-li hádek. Někteří dokonce tvrdili, že dokončení stavby by bylo, jako kdybychom Venuši Mélské přidělali ruce, jiní s dostavbou vřele souhlasili. V roce 1978 byla dostavěna fasáda představující Kristovo utrpení (autorem sochařské výzdoby je sochař Josep Subirachs, jehož hranaté postavy zcela nekorespondují s duchem Gaudího díla). V roce 2010 bylo dokončeno zastřešení a chrám mohl být vysvěcen. Hlavní věž chrámu, která symbolizuje Ježíše Krista, by po dokončení měla být vysoká 170 metrů, přičemž se celkové dokončení katedrály plánuje na rok 2026, což je sté výročí úmrtí Antonia Gaudího. Od zahájení stavby v roce 1882 až do jejího plánovaného dokončení v roce 2026 tedy uplyne 144 let. Za tak dlouhou dobu výstavby může její obtížnost a fakt, že je realizována pouze z darů a příspěvků. Navíc byla stavba na dlouhých 17 let pozastavena.

Architekti, kteří se po smrti Gaudího na výstavbě katedrály podíleli, se snažili dodržovat jeho původní plány. Ne vždy to však bylo možné. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury, autor se zajímal o Art nouveau, ovšem jeho vlastní přístup k architektuře byl velice individuální a nekonvenční. Mnoho inspirace nacházel v přírodě, místo přesných projektů kreslil neostré skicy a realizoval modely s pomocí řetízků a zrcadel. Často navštěvoval staveniště a pozoroval veškeré detaily, aby je případně ještě mohl pozměnit.

Gaudí zamýšlel vybudovat tento chrám jakožto „poslední velkou svatyni křesťanství“. Katedrála je proto bohatá na křesťanské symboly. Jedním z jejích nejpromyšlenějších znaků je 18 věží. Ty představují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a nejvyšší věž Ježíše Krista. Věže, které reprezentují evangelisty, budou doplněné sochami symbolizujícími tradiční symboly těchto světců. Býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista ponese obrovský kříž.

Gaudí plánoval vybavit chrám třemi monumentálními fasádami, symbolizujícími Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání Ježíše, přičemž každá z nich měla mít 4 věže. Ovšem do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavěna pouze východní fasáda a na vrcholech jejích věží najdeme různé geometrické tvary (pravděpodobně jde o Gaudího ovlivnění kubismem). Dekorace stavby též zahrnuje mnoho liturgických textů (např. „Hosanna“, „Gloria“ a „Sanctus“), na velkých dveřích fasády Narození můžeme číst též různé texty z Bible a to v různých jazycích včetně katalánštiny.

Každopádně se právě Sagrada Família stala symbolem Barcelony, který je odivován již více jak jedno století. Sám architekt Gaudí pracoval na chrámu více jak 40 let. Dnes chrám navštíví každoročně statisíce turistů a zdaleka nejen věřících křesťanů. Chrám je výjimečný především neotřelým zobrazením života svatých, netradičními prvky zdobení, práce se světlem a tvary. Čili nejen celkovým vzhledem, rozměry, konceptem a poselstvím. Na chrámu prostě stojí za to prostudovat podrobně každičký detail. Když jsem si v databázi fotografií shutterstock.com zadal do vyhledávání výraz Sagrada Família, „vyskočila na mne“ cca 1500 fotografií. Některé z nich vám zde předkládáme.

I přes jistou monstróznost této stavby Gaudí paradoxně chtěl, aby nepřevyšovala dílo Stvořitele. Do jaké míry se to podařilo, však můžeme jen polemizovat. Katedrála byla též zapsána na Seznam kulturního dědictví UNESCO a jedné věci již dávno docílila – totiž úžasu.